New Jersey - Long Beach Island I. aneb na kole nejlíp a lidi zde nelze naštvat
Napsat
o New Jersey. Napsat o Long Beach Island. To se snadno řekne, ale už hůř udělá.
Foto a video materiálu mám, slušně (a obrazně) řečeno, tři kopy. Ale vzhledem
ke skutečnosti, že se nejednalo o dovolenou, nýbrž o pracovní týden, většina
z toho je z pláže. A co byste chtěli napsat o pláži? Je tam horko,
slunce a písek. Ale ne, jedno dopoledne a večer jsem si pro sebe ukradla. Čapla
jsem kolo a vyrazila do centra Beach Haven.
Když
říkám „čapla kolo“, myslím tím doslova. Pokud chcete zapadnout mezi místní,
jeďte na kole. Je to stejně rychlé jako autem, někdy snad i rychlejší. A když
se tady řekne „jízdní pruh pro cyklisty“, neznamená to jen tak nějaký úzký
kousíček silnice, které se správa místních vozovek milostivě uvolila označit
piktogramem se stickmanem na kole. Jedná se o regulérní jízdní pruh, do kterého
by se vešel osobní automobil. Takže pokud se rádi za jízdy vybavujete, máte
štěstí. Do pruhu se vejdete tři vedle sebe a ještě vás budou stále moci
předjíždět plavčíci, kteří si zrovna střídají směny a musí z jednoho konce
ostrova na druhý doslova přeletět raketovou rychlostí. New Jerseyští plavčíci
by klidně mohli USA reprezentovat na LOH v Riu. Věřím tomu. ;)
♥
Když
projíždíte ulicemi, můžete si všimnout, že hurikán Sandy, který sem zavítal
v roce 2012, se s městečkem opravdu nepáral. Prakticky zde nevidíte
starší domy, jelikož ostrov na chvíli doslova přestal existovat. Budovy, které
přežily, se honosí nápisem „I survived Sandy“ (přežil jsem Sandy) ve všech
možných provedeních. Tu a tam můžete vidět „chaloupky na kuřích nožkách“ –
dřevěné domečky, které se jejich majitelé rozhodli chránit proti příštím
katastrofám tím, že je vyzvedli čtyři metry nad zem.
Bez
mapy a jakékoli přípravy jsem dorazila do centra úplně v pohodě během
čtvrt hodinky. Není těžké se zde orientovat. Ostrov má jen jednu hlavní silnici
– Long Beach Boulevard. Pak pár vedlejších silnic pojmenovaných podle dalších
států USA, a zbytek jednoduše očíslovaný. Prakticky není možné se zde ztratit.
Hned
při první zastávce jsem zaplula do obchodu se „suvenýry“. Ano,
v uvozovkách. Jelikož když v česku řeknete „suvenýry“, každý si
představí kýčovitou a absolutně nepoužitelnou blbost, která bude sloužit jedině
jako lapač prachu. Musím přiznat, že trocha té kýčovitosti se zde také
objevila, ale převážná většina sortimentu nacházela své využití
v každodenním životě.
♥
Skvělým
příkladem „přežil jsem Sandy“ je komplex Bay Village. Několik domů
pospojovaných k sobě postavených pár metrů nad zemí. Dohromady tvoří spleť
vyvýšených teras, schodů a propletených uliček v různých výškových
úrovních. Pokud netrefíte ty správné schody, máte smůlu. Musíte šlapat znova.
Všechny budovy, terasy i uličky jsou z tmavého dřeva a vše je malinko
křivé. Neubírá to ale na kráse, naopak. Ta nedokonalost dělá tohle místo jedním
z nejdokonalejších, co jsem kdy viděla.
Všeobecně
se tvrdí, že jsou lidé v USA přátelští. Nebo že to alespoň předstírají. Tady
to platí na sto procent. Při koupi zmrzliny jsem se marně snažila spočítat
centy, deseticenty, čtvrtdolary a možná i další mince, jejichž názvy si
nepamatuji. Tyhle peníze mě zabíjí. Nerozumím jim a neexistuje reálná šance, že
kdy budu. Na druhou stranu to dělá každý můj nákup vysoce adrenalinovým
zážitkem. Paní za okénkem se mi snažila vysvětlit (a nebyla od mého příjezdu
jediná), kolik čeho je kolik a trpělivě vybírala mince z mé dlaně. Pak
ještě přidala poznámku o „pomalých“ a „rychlých“ penězích. Nikdo ve frontě za
mnou neprotestoval ani ve chvíli, když se rozhodla si se mnou ještě popovídat.
Typické vysvětlování, kde leží Česká republika, jsem měla nacvičené jako
básničku. Jednoduše říkám „srdce Evropy“, takže chápou, že někde uprostřed. A
zní to hezky. Když pak připojíte poznámku o Praze jako našem hlavním městě,
naprostá většina Američanů se začne doslova rozplývat. Praha tady patří mezi
destinace číslo jedna na seznamu „místa, která chci navštívit“ mnoha a mnoha
obyvatel USA.
- na pokračování -
Další článek je tady!
Komentáře
Okomentovat